Jaroslav Hložek

Narodil jsem se (protože nějak se začít musí) v chudé dělnické rodině… Xakru, co to píšu? Tohle přeci nemá být „kádrový životopis“. Ale laskavý čtenář již vtipně odhalí z této malé nápovědy, že mi už je přes čtyřicet (detaily vynechám, přeci nebudu každý rok přepisovat datum).
Živím se (nevalně, ale poctivě) jako vedoucí akademického knihkupectví na ČVUT v Praze, ale nejraděj bych byl bohatým rentiérem, abych mohl toliko pobírat rentu a věnovat se všem svým koníčkům (víno, ženy, zpěv…, však to znáte).

Před dvaceti osmi lety jsem se dopustil té pošetilosti, že jsem založil divadelní soubor, který funguje dodnes a spolehlivě mi odčerpává většinu volného času (Dividýlko Slaný, vřele doporučuji). O požírání toho zbytku (volného času) se střídavě postarala práce v městském zastupitelstvu (neb jsem Slánský patriot), četba, film a v poslední době údržba mého „lebedária“.

O balonech jsem si celá léta myslel, že už neexistují a tento pocit mně ani nijak nepálil. Až jednou, při kulatých narozeninách přítele Standovce – Berkovce, zjevil se nečekaně na slánském náměstí principál Cápa se svou suitou a začaly se dít věci … Nadchlo mne už to, že jeho „dárkem“ bylo vykuchané piano, z kterého při pokusu o hraní čoudila oranžová dýmovnice, ale nafukování balonu byla koruna všech korun. Zjevení! Satori u nebeských bran! Láska na první pohled…

Když jsem navíc zjistil, že jsme s Cápou i jeho ženou Ivou stejně „prdlí“ (jak jinak decentně nazvat skutečnost, že dospělí, seriozní lidé vážně plánují převzetí ostře střežených kasáren protivzdušné obrany, aby se v betonových silech, určených raketám SS20, chystala „Top Gun“ letka ke startu připravených útočných horkovzdušných balonů?), o osudu zbývajícího času bylo rozhodnuto. Díky, Mistře!

Ve Vzduchoplavecké společnosti jsem to „dotáhl“ na blíže nespecifikovanou funkci vice-principála (ale vůbec netuším, jestli jsem jím doposud). Občas se pokouším inspirovat, občas sloužím jako hromosvod. V Českém balonovém svazu, jehož jsme členy, jsem za trest viceprezidentem, nejspíš proto, že snesu víc než jiní, když se mi nadává. Nebo proto, že s (podobně postiženou Ivankou C.) nebažíme tolik po „piloťáku“ a můžeme proto pro pány piloty chystat různé závody. Jo jo, piloti se mají…

Pokud by vás ještě něco zajímalo, neváhejte se zeptat (a možná ze mne vypáčíte i odpověď).

Email:hlozek@vc.cvut.cz

Tel: +420 2 311 26 42